DOBRODRUŽSTVÍ - Okolím Malé Ohře
Zámek se dodnes chlubí kouzelným zrcadlem, které navrací mládí. Říká se, že žena, která se do velikého zrcadla podívá, zůstane navždy mladá. Kouzlo však má moc jen do té doby, než se žena podívá do jiného zrcadla. Za dávných časů žila na zámku krásná hraběnka. Již po několik týdnů pobývala na zámku sama, protože její muž musel odjet na dalekou cestu. Byl právě máj, všechno rozkvetlo a v zámeckém parku příjemně voněly květiny. Paní se tam proto každé odpoledne procházela, aby si ukrátila čekání na svého drahého muže. Jednoho dne zaslechla v parku klapot koňských kopyt a řinčení kol kočáru. V naději, že se již hrabě vrátil, běžela na nádvoří a opravdu spatřila svého muže. Velice se tenkrát radovala, a když jí hrabě ukázal dárek, který přivezl, byla nadšená. Vzhlížela se ve velkém nablýskaném zrcadle, oděna v překrásných modrých šatech. Hrabě si ji zavolal k sobě a prozradil jí tajemství zrcadla. "Od této doby zůstanete navždy mladá, má drahá paní, stačí, když se již nikdy nepodíváte do jiného zrcadla. Kouzlo by poté pominulo." Hraběnka přislíbila, že se od tohoto okamžiku již nikdy nepodívá do zrcadla, a po několik let se jí to vskutku dařilo. Všichni byli udiveni nestárnoucí hraběnčinou krásnou tváří. Nikdo neměl ani tušení, jaké kouzlo skrývá zrcadlo, pověšené v jedné z komnat. Však jednoho dne přišel na zámek muž v prostém šatě a nabízel paní nejrůznější vzácné šperky a ozdoby. Pojednou podal hraběnce zlatý kartáč, který prý rozčeše vlasy tak jemně, že ani jediný vlásek z hlavy nevytrhne. Hraběnka byla nadšena takovou vzácností a kartáč si chtěla prohlédnout. Však když jej otočila, spatřila svou tvář v maličkém zrcátku a kartáč rychle odhodila, až se sklo rozbilo. Tak pominulo kouzlo tajemného zrcadla a paní hraběnka ztratila své věčné mládí a krásu...
PANSTVÍ - Zámek Budyně nad Ohří
Zdi budyňského hradu jsou prosáknuty mnoha zajímavostmi. V dobách šestnáctého století, za Jana Zbyňka Zajíce z Hazmburku, zde byla proslulá alchymistická dílna. V ní působil i jeden z nejvýznamnějších českých alchymistů Bavor mladší Rodovský z Hustiřan, který prý uměl pomocí utajeného postupu získat zlato. Jeho schopností si velice cenil i samotný císař Rudolf II., známý mecenáš české alchymie. Pan Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku zemřel roku 1610, aniž by po sobě zanechal nějaký majetek. Všechno své jmění vložil do bádání svých alchymistů. Prý takto utratil více peněz než již zmíněný Rudolf II. Pověsti o něm však tvrdí něco zcela opačného... "Zlato, zlato, konečně zlato....," ozvalo se z dílny krátce po nedělním poledni. "Objevil jsem zlato...," ozývalo se vzrušeným hlasem po celém hradě. Zakrátko se již na budyňském hradě konala velkolepá hostina na počest významného objevu. Hostiny se účastnil i sám pán Zajíc z Hazmburku. Ten nechal ihned ze získaného zlata ulít několik zlatých soch. Vzniklý poklad nechal poté ukrýt v těžko přístupném podzemí budyňského hradu. Poté nechal pán z Hazmburku umístit sochu alchymisty tak, aby mohla svým bedlivým pohledem střežit ukrytý poklad. Socha z pískovce, velká necelý jeden metr, však nehledí směrem k úkrytu dávného pokladu dodnes. Jedno z křídel budyňského sídla bylo zbořeno, a tak se Kvasnička (jak je dnes pískovcový mužík nazýván) musel přestěhovat. Dnes jej můžete spatřit v nevelkém výstupku arkýře, přímo proti hlavní vstupní bráně. Možná právě vám poví, kde se velkolepý poklad pana Zajíce nachází dnes...